Putování za čajem

Srí Lanka 2016

Srí Lanka láká cestovatele již celá staletí. Marco Polo ji popsal jako nejkrásnější ostrov této velikosti na světě. Na jejím pobřeží lemovaném palmami připlouvali lodi arabských, indických a evropských obchodníků, které sem přilákali zvěsti o vzácných kořeních, drahých kamenech a nádherných slonech. Srí Lanka leží několik stupňů severně od rovníku. Je o něco menší než Irsko a o trochu větší, než americký stát Západní Virginie.

Pro nás, čajomilce, je Srí Lanka spojená úzce s jednou věcí – čajem.  

Cejlonský čaj

Pěstování čaje tvořilo základ prosperity ostrova již během britské koloniální nadvlády. Čajový průmysl zůstává klíčovou složkou srílanské ekonomiky a čajové plantáže stále dominují centrální hornatině, kde zvlněnou krajinu pokrývají řady pečlivě zastřihávaných keřů čaje.

Nejlepší čaje na ostrově pocházejí z provincie Uva a z oblastí Nuwara Eliya, aroma těchto čajů je velmi typické a je na něm poznat, jak velmi citlivý je čajový keř na druh půdy a klima.

Většina cejlonského čaje je černá (fermentovaná), i když v poslední době se některé plantáže začínají zaměřovat na jemný zelený čaj a na oolong, což jsou populární varianty čaje hlavně v Číně a Japonsku.

Zpracování čaje na Srí Lance

Zpracování čaje na Srí Lance je pracovně náročná, netechnizovaná procedura a výroba čaje, stroje k ní potřebné se v podstatě nezměnily od viktoriánského období. Celý proces zpracování čaje, od utrhnutí lístku až po zabalení trvá 24 hodin. První fáze – trhání lístků – je stále velmi náročná činnost a poskytuje práci pro 300 000 sběračů (převážně žen) po celém ostrově. Sběračky čaje potkáváte na silnicích s koši připevněnými na zádech. I přes každodenní namáhavou práci Vás vřele zdraví s úsměvem na tváři. Neuvěřitelně pozitivní a milý přístup. Úkolem sběrače čaje je utrhnout z každé větvičky dva nejmladší lístky s pupenem – keře se otrhávají každých sedm dnů za suchého a každé tři dny za vlhkého počasí. 

Po otrhání se lístky čaje usuší tak, že se rozprostřou ve velikánských korytech, kterými je hnán teplý vzduch odhánějící vlhkost. Poté jsou lístky zhruba třicet minut drceny, při této fázi uvolní šťávy a začíná proces fermentace – kde platí, že podmínky a délka fermentace je pro kvalitu čaje určující. Po ukončení fermentace se čaj zahřeje zprudka ve vytápěné komoře, čímž se fermentace zastaví a vznikne černý čaj, jak ho známe. Výsledná „hromada“ čaje se následně filtruje na různě velké částečky a třídí. Nejkvalitnější čaje – nazývané také listové, neboť sestávají z větších kusů nepolámaných lístků – se označují jako „orange pekoe“, což znamená, že je to čaj z mladých, nepolámaných lístků. Více o jednotlivých druzích čaje se můžete dočíst v předchozím článku ZDE.

Vzhůru na čajové plantáže

V roce 2016 jsme se vydali prozkoumat krásu a rozmanitost Srí Lanky. Hlavním cílem byly samozřejmě čajové plantáže, rozprostírající se v jižní části ostrova. Po snídani se vydáváme na čajové plantáže sira Liptona. Silnice vede v nadmořské výšce kolem 1500 m.n.m. malebnou krajinou, serpentýnami, místy tak úzkými, že sotva stačí na šířku auta. Průměrná rychlost činí 25km/h, což nás nijak netrápí, naopak máme čas kochat se krajinou. Z obou stran vidíme upravené čajové plantáže a potkáváme sběračky čaje, které neúnavně, s koši na zádech trhají čajové lístky.

Cestou zastavujeme u čajové továrny Dambatenne, kterou v roce 1890 vybudoval čajový magnát sir Thomas Lipton. V dlouhé bílé budově, která patří k nejpozoruhodnějším stavbám na vysočině, zůstalo zachováno původní koloniální zařízení, což je důkazem, že systém zpracování čaje se nezměnil ani po více jak sto letech. Poučná prohlídka nám vysvětluje přípravu čaje od lístku až po balíček.

Za Dambatene se dá jít nádhernou cestou k místu zvanému Liptons Seat, jedné z nejkrásnějších vyhlídek na Srí Lance. Silnička vedoucí k Liptonově vyhlídce je snad to nejklikatější, co jsme zažili. V těch nejužších místech potkáváte autobusy, tuk tuky a další auta, s kterými se míjíte. Parkujeme poblíž vyhlídky a šplháme do mírného svahu, kde se nám otevírá celé panorama čajových plantáží. Je to překrásná podívaná, svahy kolem jsou poseté čajovými keři, tady je ráj na zemi. V malém občerstvení kupujeme vodu a v tom nás malý kluk osloví česky s dotazem: „dáte si čaj?“. Nadšeně přikyvujeme a následujeme jej k malému sezení, kde už máme prostřený stolek. Sedíme a místní šikovný klučina nám přináší čaj a místní dobroty, různé placičky a plněné taštičky. Po občerstvení se kocháme tou nádherou kolem a provádíme důležitou foto dokumentaci. 

Zajímavosti, aneb co se v průvodci nedozvíte

- Za celou dobu pobytu jsme neviděli žádný dětský kočárek. Maminky svá miminka nosí na rukou, dokud se nenaučí chodit.

- Místní lidé skutečně nekouří. Jen výjimečně jsme viděli pár lidí s cigaretou. Cigarety jsou drahé a v obchodech ne příliš rozšířené.

- Lidé na Srí Lance jsou slušně oblečeni, pánové košile a kalhoty, dámy sukně pod kolena, halenky, děti ve školách mají slušivé uniformy. Ženy nosí krásné, zdobné sárí. V podstatě odhalená ramen, výstřihy a minisukně vídáte pouze u turistů.

- Když na Vás auta bliknou, neznamená to, že Vás pouští, ale to, že máte uhnout, protože oni jedou. J To samé platí i o troubení. Troubením upozorňují, že jsou nablízku, ať dáte pozor.

- Nepotkali jsme jediné žebravé dítě. Děti jsou milé a hodné, slušivě oblečené.

- Není pravdou, že za vším jsou peníze. Mnohokrát se nám stalo, že se nám místní snažili poradit a peníze jako odměnu odmítali.

- Na plážích nosí plavky pouze turisté. Místní se koupou v oblečení, v kterém přišli. Buď plavky nekupují, protože jsou drahé, nebo jsou takto zvyklí.

- Popelnice se bohužel ne všude vyvážejí, většina odpadků se tak pálí za vesnicemi nebo na dvorku v betonových skružích.

Co jsme si odnesli my aneb dojmy

Srí Lanka je nesmírně zajímavá, kontrastní a poučná. Odejít z naší země, z bezpečí a pohodlí do bídy a krásné, ovšem zaostalé země asi každého trochu změní. My si z tohoto putování odnášíme hlavně zjištění, že i v chudobě, horších podmínkách a těžkém životě můžou být lidi stále lidmi, dokážou se na sebe usmívat, vřele vás pozdravit a povídat si. O čemkoliv. Taky dokáží, i přes chudobu udržet styl, chodit slušně oblečení, vážit si druhého. Jejich děti nekřičí, nejsou rozmazlené a v obchodech si vystačí s třetinovými zásobami než u nás. Ne každý má to štěstí žít v zemi, jako je ta naše, kde je všeho dostatek, služby i školy fungují. Právě proto bychom neměli zapomínat na to, co se v naší společnosti častokrát vytrácí – na lásku mezi lidmi, porozumění, úctu a obyčejný úsměv. 

Děkujeme, Srí Lanko.